17. - 19. století na Hvožďansku

Před tím, než se začneme zabývat historií Hvožďan této doby, je potřebné si velmi stručné připomenout společenské, ekonomické i kulturní poměry onoho času v Čechách. Po skončení třicetileté války, když došlo k rozdělení Evropy na protestantskou a katolickou, musela nekatolická šlechta, protestantští duchovní a ostatní vzdělanci zemi upustit. Poddaný lid odejít nemohl a byl násilně převáděn na víru katolickou. Do země přichází cizí šlechta, která přebírá konfiskovaná panství s českými poddanými, s cílem rychle zbohatnout. Nastává úpadek vzdělanosti obyvatelstva, neboť dřívější farní školy jsou zrušeny pro nedostatek duchovních, kteří by je vedli. Za třicetileté války se snížil počet obyvatel nejméně o třetinu, ti potom chyběli na polích feudálů jako robotníci. 0 této době se mluví jako o druhém nevolnictví, neboť se až desetkrát zvýšila robotní povinnost z předválečných z 16 na 156 dní v roce a daně státu z 5 na 50 zlatých z lánu.

Další uvedené skutečnosti charakterizující majetkové poměry za feudalismu a kalkulační jednotky. Veškerá půda patřila vrchnosti, která ji pronajímala poddaným za robotní povinnost a pevně stanovený nájem. Tento vztah se dědil z pokolení na pokolení.

Používané plošné jednotky:
•1 korec = 1 strych = 0,2877 ha
•2 korce = 1 jitro = 0,5754 ha
•64 korců = 1 lán = 18,4 ha
Lán je od slova léno, a tak se setkáváme s pojmem láník, půlláník a.p. Pojem osedlý je kalkulační jednotka pro zemědělskou usedlost, která má pronajatou půdu. Venkovské obyvatelstvo se dělilo na sedláky, chalupníky - měli pronajatou půdu, domkáře, zahradníky, kteří měli políčka pronajatá od obce, nebo sedláka a podruhy - ti neměli nic. Poplužní dvůr - velkostatek, na kterém vrchnost hospodařila ve vlastní režii za pomoci robotní povinnosti poddaných. Robotní povinnost se vztahovala na zemědělskou usedlost, ne na jednotlivé členy rodiny.

V 18. století platili zemědělci daně - kontribuce státu, pozemkovou rentu vrchnosti a desátky církvi. Podle propočtů odevzdávali sedláci 73% všeho, co vyrobili v poměru 55%, 41 %, 4% Podle berní ruly z roku 1654 bylo ve Hvožďanech v této době 12 selských stavení, 1 1 chalupníků a 6 domkářů. Hospodařili na 531 korcích pronajatých polí, avšak osévali necelou polovinu, 226 korců. Hospodářství rozvrácené třicetiletou válkou se projevilo i ve Hvožďanech. Schopnost platit daně měla asi polovina zemědělců. Na opuštěná hospodářství přicházeli noví hospodáři, některá stavení byla vypálená, nebo dokonce pustá. Zchudlí poddaní nebyli schopni platit a tak chudla i vrchnost, především zemani a rytíři. Také majitel hvožďanského statku Arnošt Václav Vitanovský prodal svoje panství zahraničnímu zbohatlíkovi hraběti Leopoldu z Millesima v roce 1664. Od roku 1666 vlastnili Hvožďany feudálové ze Lnář, nejdříve Vratislavové (okolo roku 1675), po nich Černínové z Chudenic (1700). Skupování vesnic a velkostatku od drobné šlechty ukazuje rozrůstání lnářského panství, kterému již v roce 1674 patřily Bělčice, Kasejovice, 24 vesnic, 9 dvorů, 10 ovčínů, 12 mlýnů a 4 pily. Do konce feudálního období (1848) to bylo 34 vesnic.

K dalším významným majitelům patří:

• Hrabě Václav Josef Lažanský z Bukové (1700-1715)
• Leopold Künigl, svobodný pán z Ehrenburgu a Warty (1727)
• Hrabě František, Karel, Rudolf Swéerts - Sporck (1745 - 1757) a syn Jan (1757 - 1802)
• Jan, František Lüncker, svobodný pán z Lutzenwicku (1804 - 1813)
• Hrabě Václav Kliment Lüncker (1813 - 1865)
• Baron Karel Kliment z Lilgenau (1880 - 1924)

Hvožďanský velkostatek vykazoval v roce 1750 287 korců polí, luk pod 69 vozů sena, 31 korců lesa a rybníků na 30 kop ryb. V roce 1881 vlastnil na hvožďanském katastru baron Karel Kliment z Lingenau 1070 korců (308 ha) veškeré půdy, z toho 542 korců Q156 ha) lesa.

Zemědělci ve Hvožďanech obdělávali v roce 1750 552 korců orné půdy a luk pod 118 vozů sena.

Robotu vykonávali:

• 6 osedlých s potahem dvouspřežním 936 dní v roce
• 4 osedlých s potahem jednospřežním 624 dní v roce
• 7 chalupníků robotu pěší 1092 dní v roce

Těžké životní podmínky částečně zmírnily robotní patenty z roku 1775, kdy byla stanovena robotní povinnost 3 dny v týdnu. Zrušením nevolnictví v roce 1781 získali poddaní právo svobodně opouštět panství a hledat obživu jinde, posílat děti na školy a uzavírat manželství bez povolení pána. Patent umožňoval dělení statků dědicům, avšak za podmínky, že nově vzniklá hospodářství budou životaschopná a výměra zemědělské půdy nebude menší než 27 strychů (7,62 ha]. Několik rozdělených statků najdeme i ve Hvožďanech, například u č.p. 23 a 65, kde kromě rozděleného dvora spolu sousedí všechny pozemky rozdělené na polovinu. Zrušení roboty se nepodařilo pro odpor šlechty dosáhnout. K jejímu zrušení došlo až za 60 let, v letech 1848-9, robotním patentem schváleným říšským parlamentem a císařem. Podmínky vyvázání z roboty byly stanoveny takto: Sedláci získali půdu, na které hospodařili, za třetinu odhadní ceny, druhou třetinu zaplatil stát a poslední třetiny se musel bývalý majitel vzdát. Bezzemci za robotní povinnosti neplatili nic. Sedláci neplatili za vyvázání jednorázově, ale ve splátkách rozepsaných až na 40 let. Zrušení roboty a poddanství výrazně změnilo poměry na vesnici. Jestliže dosud nebylo možné selské usedlosti volně dělit a pole odprodávat, nyní tomu nic nebránilo. Rychle rostl počet domkářů, kteří si zakoupili pozemky pro postavení domků a postupně si přikupovali políčka od sedláků, kterým se v hospodaření příliš nevedlo. Od roku 1850 do roku 1880 se zvýšil počet domů ve Hvožďanech o 30, většinou domkářských živností. Naopak z úspěšných sedláků se stávali vesničtí furianti, kteří své postavení a bohatství dávali všemi způsoby najevo. 0 tom, jak viděl situaci ve Hvožďanech koncem 19. století místní rodák a farář Josef Růt (1885 - 90], se dočteme ve farní kronice, když si postěžoval na chování sedláků:

"Za faráře Maška ('1855- 9867), byli u nás sedláci ještě kabrňáci, znal jsem mnohé a mnohé, kteří již nyní na hřbitově odpočívají. Ale byli to praví Staro-Češi, praví katolíci, chodili v šatech ponejvíce doma urobených, žili skromně, chrám páně pilně navštěvovali, k svaté zpovědi často přistupovali, faráře svého ctili a jemu důvěřovali! Nyní všude samá paráda, samý přepych, holky selské nosí se, co by frajle městské a samy matky selky, co paní z města. Též se draze žije, dobře jí a hodně často pije, nejen pivo, ale už i víno a všelijaké likéry. K tomu všemu ty velké daně, láce obilí a následek toho, že grunty praskají, selský stav mizí a povstává na venkově chudý proletariát".
psáno 24.4.1890

Zrušení roboty přineslo majitelům velkostatků mnoho problémů, neboť jim najednou chyběly pracovní síly, potahy a zemědělské nářadí. To vedlo k omezování režijního hospodářství a k pronajímání dvorů soukromým nájemcům, což se stala i ve Hvožďanech. Nedostatek potahů byl řešen přístavbou stájí, které zde ještě v roce 1837 nebyly. Zrušení poddanství a roboty vedlo také ke zrušení vrchnostenského zřízení. Pravomoc vrchnostenských úřadů se přenesla na státní a zemské úřady. Svobodná obec dostala právo spravovat sama sebe prostřednictvím voleného zastupitelstva. Obce se sdružily v politické okresy rozdělené na několik soudních okresů. Politický okres Blatná tvořily dva soudní okresy Březnice a Blatná. Toto uspořádání platila až do roku 1928, kdy bylo zrušeno.